Neformální učňovství v afrických zemích

Systémy neformálního učňovství jsou považovány za nejdůležitější způsob nabývání kvalifikace v Africe a jižní Asii. Oddělení kvalifikací a zaměstnatelnosti Mezinárodního úřadu práce (ILO) usiluje o zlepšení a rozšíření systémů neformálního učňovství, zkoumá, jak tyto systémy fungují a jaké jsou zaváděny inovace.

Neformální učňovství je založeno na smlouvě o profesní přípravě mezi učněm a řemeslnickým mistrem. V této smlouvě, která může být písemná nebo ústní, se mistr zavazuje za určitou dobu (obvykle jeden až čtyři roky) naučit učně všem dovednostem svého oboru a učeň se zavazuje přispět svou prací k podnikání. Profesní příprava je integrována do výrobního procesu a učeň se učí tím, že pracuje vedle zkušeného řemeslníka. Zatímco formální učňovství je založeno na vzdělávací politice a zákonech, smlouvy v neformálním učňovství jsou zasazeny do místní kultury a tradic, kde je motivace k účasti na obou stranách zakořeněna v normách a zvycích dané společnosti. Náklady mistra zahrnují čas věnovaný profesní přípravě a v mnoha případech i podporu poskytovanou učňům ve formě jídla nebo mzdy. Náklady učňů představuje jejich práce a často i poplatky za učení.
Mistr má prospěch z levné pracovní síly, popř. poplatků, zatímco učni si osvojují dovednosti uplatnitelné na trhu a seznamují se se světem práce.
Neformální učňovství se v praxi liší podle místního kontextu. V některých východoafrických zemích si učni častěji osvojují jen určité dovednosti po kratší dobu, než aby získali úplnou kvalifikaci pro povolání. V západní Africe jsou systémy neformálního učňovství strukturovanější a pro absolventy se pořádá slavnostní obřad, kterého se účastní další členové obce.

Jak zlepšit neformální učňovství
Neformální učňovství někdy nerespektuje principy důstojné práce – učni často pracují po dlouhou dobu bez nároku na přestávku, mnozí učni dostávají velmi nízkou nebo žádnou mzdu, řada z nich nemá žádné sociální zabezpečení pro případ nemoci nebo pracovního úrazu. V učebních oborech přetrvává velká genderová nerovnováha a stereotypy. Někdy je neformální učňovství jen zástěrkou pro dětskou práci.
Zlepšení neformálního učňovství je efektivní způsob, jak zlepšit zaměstnatelnost mladých lidí v rozvojových zemích při mnohem nižších nákladech, než vyžadují systémy formálního odborného a profesního vzdělávání. Hlavní roli ve zlepšování neformálního učňovství by měla hrát sdružení malých podniků (pokud existují). Vnější zásah do systémů neformálního učňovství musí být založen na dobrém porozumění místním poměrům a na podnětech k účasti pro mistry i učně. Ke zvýšení efektivity učňovství by přispělo posílení učebních smluv, které by měly specifikovat minimálně podrobnosti pracovní doby, očekávané a maximální trvání učňovství, podmínky ukončení učňovství (když si učeň osvojí všechny dovednosti), práva a povinnosti mistra a učně (včetně mzdy nebo poplatků, které budou placeny), délku zkušební doby, otázky odpovědnosti (např. za rozbité nástroje) a řešení konfliktů nebo porušení smlouvy. Je třeba zvýšit povědomí o minimálním stanoveném věku pro vstup do učňovství u mistrů, rodičů a profesních sdružení, tak aby se zabránilo dětské práci.
V neformálním učňovství mohou být žáci jen tak dobří jako jejich učitelé. Nemá-li mistr nejnovější znalosti a dovednosti, přenese svou nedostatečnost i na učně. Nové podněty mohou proniknout na pracoviště spoluprací s většími podniky, které mohou nabídnout přístup k moderním technologiím a materiálům. Mistři jsou školeni v mnoha zemích, např. v Keni, Ugandě, Mali, Nigérii a Tanzanii. Zvláště prospěšné jsou kurzy technických, ekonomických či pedagogických znalostí a dovedností. Kurzy by měly mít přiměřenou délku, aby příliš nezasahovaly mistrům do podnikání. Účastníci by měli přispívat na náklady (kromě pilotních projektů zkoušejících nové metody) částkou, která by je neodrazovala od účasti.

Zvýšení prestiže
Sdružení malých podniků zavedla v některých zemích kvalifikační testy po ukončení učňovství, tak aby se stanovily standardy kvality v rámci oboru. V jiných zemích je obsah přípravy v každém oboru zharmonizován stanovením standardů kvality, které platí pro veškeré neformální učňovství v tomto oboru. Do navrhování standardů by měli být zapojeni mistři a jejich organizace.
Profil a status neformálního učňovství může být zvýšen posílením role mistrů jako učitelů, např. zavedením kritérií, která jejich roli potvrzují. Význam neformálního učňovství lze zvýšit též informační kampaní, udílením cen (učňům i mistrům) za úspěšný průběh učení nebo zařazením neformálního učňovství mezi možnosti volby v profesním poradenství ve školách a ve službách zaměstnanosti.
K dosažení spravedlivého a rovného přístupu k neformálnímu učňovství je třeba se zaměřit na stereotypy mistrů, tak aby přijímání bylo založeno na talentu, chování a schopnostech, nikoliv na pohlaví uchazeče.
Diskriminaci lze také odbourávat stimulováním poptávky dívek a příslušníků znevýhodněných skupin (migranti, lidé s postižením apod.). Několik zemí, například Benin, Gambie, Ghana a Tanzanie, uznává význam neformálního učňovství pro budování celostátní báze kvalifikací. To se projevuje v politických dokumentech o vzdělávání a přípravě, z nichž některé zahrnují opatření pro zdokonalování systému. Toto formální uznávání může po delší době zvýšit rozsah, finanční podporu a efektivnost profesní přípravy.

Alena Nová

Pramen: Upgrading informal apprenticeship systems. Skills for Employment. Policy Brief. Geneva: International Labour Organization, 2011. 8 p. http://www.ilo.org/wcmsp5/groups/public/---ed_emp/---ifp_skills/documents/publication/wcms_167162.pdf