Půjčky na vzdělávání v Evropě

Půjčky na vzdělávání poskytuje 33 evropských zemí. Podle zprávy Cedefopu všechny tyto systémy zajišťují půjčky na vysokoškolské vzdělávání, řada zemí takto podporuje také odborné vzdělávání a přípravu. Veřejné systémy půjček existují ve 22 zemích, další systémy jsou spravovány soukromými institucemi.

Systémy půjček na vzdělávání jsou zavedeny ve většině evropských zemí, výjimkou je Česká republika, Irsko a Rumunsko. Základem těchto systémů jsou půjčky na vysokoškolské vzdělávání, v 11 zemích tímto způsobem podporují také odborné vzdělávání a přípravu (OVP) a 10 zemí poskytuje půjčky i pro další OVP. Systémy půjček pro oba typy OVP existují například ve Velké Británii, Německu, Maďarsku, Polsku nebo Švédsku.

Úrokové míry až desetiprocentní

Širší dostupnost půjček na vysokoškolské vzdělávání odráží skutečnost, že se v mnoha evropských zemích na vysokých školách platí školné. Školné ve středním všeobecném a odborném vzdělávání je mnohem méně obvyklé, náklady na tomto stupni obvykle hradí stát a podniky, takže půjčky nejsou nutné. Systémy půjček pro další odborné vzdělávání jsou často určeny pro přípravu na specifická povolání.

Maximální částka, kterou si studenti mohou půjčit, se liší podle životní úrovně a nákladů v každé z 33 evropských zemí. Částky se pohybují od 39 eur měsíčně v bývalé jugoslávské republice Makedonii až po 1 875 eur na Kypru. Výše průměrných úroků sahá od 1 % na Islandu po 10,5 % v Řecku. Zhruba polovina půjček má variabilní úrokové míry, u druhé poloviny se úrokové míry během splácení nemění. Dvacet osm systémů nabízí půjčky na studium i zahraničním studentům, téměř všechny jim však ukládají přísnější podmínky. Zahraniční studenti potřebují například povolení k pobytu nebo musejí doložit dodatečnou záruku za půjčku. Dvacet devět zemí poskytuje půjčky na studium v zahraničí, většinou rovněž s přísnějšími podmínkami půjčování (např. nutnost akreditovaného vzdělávání v jiné zemi). Podle zprávy Cedefopu však tyto půjčky v praxi usnadňují mobilitu ve vzdělávání jen zřídka.

Systémy půjček

Ve 22 zemích fungují veřejné systémy půjček, další jsou spravovány soukromými nebo nezávislými institucemi, které přebírají hlavní finanční riziko, a více než 50 % těchto fondů pochází ze soukromých zdrojů. Finanční instituce mají svoji roli také ve většině veřejných systémů půjček – spravují peníze, vyplácejí půjčky, vybírají splátky a pomáhají klientům, kteří mají krátkodobé potíže se splácením. Většina systémů (27 z 33) nabízí administrativně jednoduché podmínky splácení hypotéčního typu, kdy se fixní částka platí po určitou dobu v pravidelných intervalech. Další, administrativně náročnější systémy mají flexibilní pravidla splácení, což je pro studenty atraktivnější. Flexibilní půjčky mohou být svázány s příjmem, mít zabudované zabezpečení pro neočekávané životní události, možnosti splácet v kratším či delším čase a odkladné lhůty. Nevýhodou půjček s flexibilním splácením jsou vyšší náklady pro stát. Období splácení jsou většinou delší než u půjček s fixním, obvykle měsíčním splátkovým plánem. U některých systémů půjček, např. ve Švédsku a Velké Británii, splácení nezačne dříve, než absolvent dosáhne určité úrovně příjmu. Flexibilní systémy splácení jsou také nákladné na spravování. Zatraktivnit však lze i systémy hypotéčního typu. Splátky mohou narůstat postupně tak, aby se snížila zátěž v prvních letech kariéry absolventa. Lze je také odložit, čímž se mohou vyřešit dočasné problémy.

Jak zvýšit efektivitu

Stát se na systémech půjček podílí subvencemi, které mohou být přímé (například půjčky s nižšími než tržními úrokovými mírami) nebo bezúročné, odkladné lhůty pro splácení, nebo dokonce odepsání půjčky. Nepřímé subvence mají obvykle formu státních záruk, které snižují riziko věřitele. Podle zprávy Cedefopu mohou obecné subvence, které jsou příliš vysoké a snadno dostupné, vést k „efektu výhody“ – kdyby se podpora týkala lidí, kteří by se vzdělávání účastnili i bez půjček. Je zde také riziko, že peníze budou použity na jiné účely než ty, pro které byly původně zamýšleny. Vysoké subvence pro systémy půjček by proto měly být zaměřeny na specifické skupiny, například na znevýhodněné žáky či studenty, kteří potřebují finanční pomoc. Půjčky na vzdělávání mají lepší výsledky, jsou-li spojeny s dalšími finančními systémy. Například Švédsko a Finsko spojují půjčky na vzdělávání s granty, které je mají zatraktivnit a zefektivnit a poskytují lepší podporu znevýhodněným. V Rakousku jsou půjčky na vzdělávání spojeny se systémem spoření. Úspěšné systémy půjček na vzdělávání jsou atraktivní pro studenty, efektivní pro provozovatele a pomáhají zlepšovat vyhlídky na získání zaměstnání. Většinou nabízejí příznivé podmínky splácení, jsou provozovány institucemi s finančním know-how a jsou spojeny s dalšími programy financování a sdílení nákladů. Rozsáhlé systémy s nízkými státními subvencemi mívají politickou podporu a jsou finančně udržitelné. Systémy podporující rovné příležitosti však předpokládají vyšší subvence a příznivější přístupové podmínky. Je možné, že povzbuzení k účasti ve vzdělávání a podpory rovných příležitostí nelze dosáhnout pomocí jednoho systému půjček na vzdělávání. Směs obecných systémů a systémů zaměřených určitým směrem může být lepší cestou k dosažení rovnováhy mezi náklady a rozsahem působnosti.

Připravila Alena Nová

Pramen: Loans for learning. Briefing Note, October 2011. 4 p. http://www.cedefop.europa.eu/EN/Files/9063_en.pdf